Vydejte se (vlakem) do přírody a pomozte vědcům

Letní výlety do přírody poskytují odpočinek a relaxaci, mohou ale být i velmi užitečné. Pozorujte krajinu zrakem bystrého pozorovatele a vciťte se do pocitů vědců na expedici. Pokud se o své postřehy podělíte, skuteční vědci vám poděkují a vy přispějete k lepší ochraně přírody. A na co se můžete zaměřit?

Hledá se křeček polní

Křeček polní byl dříve zcela běžný obyvatel našich polí, dnes je ale vyloženě vzácný. Patří mezi nejrychleji mizející savce v celé Eurasii. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se proto snaží výskyt tohoto nápadně zbarveného hlodavce mapovat. Získaná data jsou důležitá pro nastavení vhodných ochranných opatření i pro rozhodování o šetrnějším hospodaření v místech, kde tento chráněný hlodavec stále přežívá. Přesná lokalizace umožní, že hospodaření nebude omezováno tam, kde se nevyskytuje. 

Křeček polní je pro mapování ideálním kandidátem, protože jej nelze zaměnit s žádným jiným hlodavcem. Má rezavý hřbet, černé břicho a bílé skvrny na bocích a za ušima. Na rozdíl od jiných druhů křečků, které se chovají jako mazlíčci v domácnostech, je větší, dorůstá až délky přes 30 cm a může vážit až půl kilogramu. 

„Křeček polní je typickým stepním a lesostepním druhem, u nás žil dříve také ve středních a vyšších polohách, ale dnes se vyskytuje téměř výhradně v nížinách. Ale i odtud mizí. Ke svému životu totiž potřebuje pestrou zemědělskou krajinu s dostatkem potravy a úkrytů. Současné intenzivní zemědělství s velkými plochami kultur a rychlou sklizní mu však neposkytuje dostatek času na vytvoření zásob na zimu ani bezpečný úkryt před predátory,“ vysvětluje Vladimír Hanzal, zoolog Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. „Aktuální data nám ukazují, že se křeček objevuje také v blízkosti lidských sídel, sadů a zahrad. Může zde totiž mít příznivější podmínky než v otevřené krajině s rozlehlými poli, na kterých se pěstuje jen jedna plodina,“ dodává.

Posviťte si na světlušky

Pozorovat za tmy drobná světélka, jak poletují či sedí na zemi, je až magický zážitek. Není divu, že takzvaní svatojánští broučci inspirovali Jana Karafiáta k napsání příběhu, který děti s oblibou čtou dodnes. Jenže i světlušky jsou na ústupu, a tak i na ně se vědci zaměřují. Ohrožuje je světelný smog a ničení jejich přirozených stanovišť. 

Jak odborníci z České zemědělské univerzity uvádí na facebookové stránce Česko hledá světlušky, v České republice se nacházejí tři druhy, ale pouze dva jsou noční a z nich jen jeden svítí za letu. Letící světélko je vždy samec světlušky menší. Samečci mají černá těla a svítí ze dvou proužků na břišní straně zadečku. Samice jsou malé, světle žluté a svítí z několika bodů rozesetých po celém těle. Nelétají a podobají se larvám. Svítí také larvy, obvykle ze čtyř bodů rozmístěných do obdélníku na zádech. Larvy jsou hnědavé a připomínají trilobity. Samice i larvy lze najít jen v trávě nebo hrabance. Velikost všech se pohybuje kolem jednoho centimetru.

Naproti tomu samci světlušky větší jsou asi o polovinu a samice dokonce asi dvakrát až třikrát větší než předchozí druh. Svítí jen samice a larvy. Samice jsou černé s narůžovělými tóny, mohou mít až kolem tří centimetrů, nelétají, jsou podobné larvám. Svítí silným velkým světlem umístěným na konci zadečku. Nejčastěji je lze najít na zemi nebo na nízké vegetaci, kde svým světlem lákají samce. Larvy se od samic se liší tím, že na konci zadečku svítí jen dvě tečky. Mají podobnou barvu jako samice, ale na každém článku mají navíc pár bílých teček.

A kdy je největší šance, že je uvidíme? Dospělce lze pozorovat nejvíc od poloviny června do poloviny července (to se týká světlušek menších) nebo v případě světlušek větších do konce července. Poté začíná sezóna svítících larev, které lze na teplých místech nalézt až do listopadu. Svítit začínají zhruba půl hodiny po západu slunce a sledovat je můžeme asi hodinu. Poté lze pozorovat ojedinělé létající samce světlušky menší, a především svítící samičky obou druhů.

Obzvlášť vědce zajímá výskyt světlušek v Praze, a tak provozují i stránku Praha hledá světlušky. Letos se zaměřují zvláště na světlušku větší. V Praze je zatím málo zmapovaná, protože se v terénu hledá poměrně obtížně. „Zapojení místních obyvatel je pro nás zásadní, protože nikdy bychom nezískali tak podrobná data, a to i z lokalit, o kterých vědí jen oni sami,“ zdůrazňuje vedoucí projektu Martin Novák z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.

Bojujte proti sršni asijské

Někdy v přírodě uvidíme i zvířata či rostliny, které bychom radši nepotkali. Zejména to platí v případě invazních druhů. Jedním z nich, který vědce a ochránce přírody obzvláště zaměstnává, je sršen asijská. Jde o invazní druh nebezpečný pro včelstva a volně žijící hmyz. Pro jeho včasnou eliminaci jsou zásadní přímá pozorování od lidí, kteří na výskyt sršně upozorní. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) proto prosí veřejnost o spolupráci.

V Evropě se sršeň asijská poprvé objevila v roce 2004, kdy byla do jihozápadní Francie zavlečena se zásilkou zboží z Číny. Evropou se šíří rychle a obývá stále větší území. Potvrzených případů výskytu začalo rychle přibývat například v Německu a v srpnu 2023 se sršeň objevila také v Maďarsku. První pozorování sršně asijské v České republice bylo nahlášeno v říjnu 2023 v Plzni. Hnízdo bylo nalezeno a zlikvidováno o čtyři dny později. Ve stejnou dobu, začátkem října 2023, bylo pozorováno několik jedinců u Rudné u Prahy. 

Sršeň asijská je o něco menší než naše sršen obecná, je tmavší a bezpečně se pozná podle žlutě zbarvených konců končetin. Je nebezpečná hlavně pro včely, které napadá v úlech. Nejúčinnějším způsobem boje proti sršni asijské je včasné nalezení a odstranění jejich hnízd. Hnízda jsou kolovitého až hruškovitého tvaru a mají vchod z boku. Nejčastěji bývají vysoko v korunách listnatých stromů nebo v lidských stavbách, výjimečně i v zemi. Pokud ho objevíte, nesnažte se ho sami zlikvidovat, protože sršně mohou být agresivní a jejich bodnutí je velmi bolestivé. Ohlaste ho odborníkům, kteří jsou na likvidaci hnízda vybavení. A hlavně pak budou vědět, která místa mají zvláště monitorovat.

Vydry odhalí kvalitu vody

Najít uhynulé zvíře, zvláště tak hezké a vzácné jako je vydra, patří k těm smutnějším pohledům. Ale i to k přírodě patří. A právě takový nález může být pro vědce velmi užitečný. Protože je vydra vrcholovým predátorem vodních ekosystémů, dokáže odhalit kvalitu vod. Toxické látky, které se hromadí v její potravě, se totiž ukládají i v jejím těle. Proto se na ně zaměřuje společný projekt výzkumné společnosti ALKA Wildlife, Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Pardubice.

„Těla uhynulých vyder jsou pro nás zásadním zdrojem informací. Pomáhají nám zjišťovat, jaké látky se vyskytují v životním prostředí a jaké riziko představují pro volně žijící živočichy,“ vysvětluje Lukáš Poledník ze společnosti ALKA Wildlife, která se dlouhodobě zabývá výzkumem vyder v české krajině. „Každé tělo poskytuje cenné údaje – o zdravotním stavu zvířete, výskytu nemocí, reprodukci, a především o přítomnosti toxických látek.“

Dosavadní analýzy tkání uhynulých vyder odhalily zvýšené koncentrace rtuti, kadmia i olova – a v některých případech přímo spojitost mezi kontaminací a úhynem zvířete. „V dalších letech plánujeme vytvořit komplexní prvkový profil na základě stanovení více než 50 prvků přítomných v archivovaných tkáních,“ říká Lenka Husáková, odbornice na analytickou chemii z Univerzity Pardubice.

Zvláštní pozornost vědci věnují tzv. „věčným chemikáliím“ – per- a polyfluoroalkylovým organickým sloučeninám (PFAS), které se v přírodě prakticky nerozkládají. Najdeme je například v nepřilnavých površích, impregnacích či potravinových obalech, třeba v kelímcích na kávu. V současné době jejich používání razantně ustupuje, ale bude trvat ještě dlouho, než se jich zcela zbavíme. A právě vydry mohou prozradit, kde a jak závažný problém tyto látky představují. Podle toho vědci mohou navrhnout opatření, která tyto látky v přírodě eliminují.

Projektů je mnohem více

Projektů tzv. občanské vědy je prakticky nespočet. Vybrat si můžete jakýkoli, který se vám bude líbit. Vyrazte tedy do přírody, nejlépe samozřejmě vlakem, a dejte svým procházkám rozměr navíc.