Varšava: Fénix chráněný mořskou pannou

Pověst vypráví, že k drobné rybářské osadě na břehu řeky Visly připlavala mořská panna. Měla za sebou dlouhou cestou až z Atlantiku a tady si chtěla odpočinout. Místo se jí nakonec zalíbilo tak moc, že se tu už rozhodla zůstat. Radostí si zpívala, a to tak krásně, že místním rybářům ani nevadilo, že jim plaší ryby. 

Našel se ale zlosyn, který si usmyslel, že na zpěvu mořské panny zbohatne. Zavřel ji do dřevěné boudy a myslel si, že lidé budou za její zpěv platit. Pláč mořské panny uslyšel mladý syn jednoho z rybářů, a tak se ji společně se svými kamarády rozhodl zachránit. Podařilo se. Vděčná mořská panna slíbila, že město, v nějž se osada promění, bude navždy chránit. Tak vznikla Varšava, dnešní hlavní město Polska. Na svou bájnou ochránkyni nikdy nezapomnělo. Dalo si ji do znaku a ve městě jí nikdo neřekne jinak než Warszawska Syrenka.

Svůj slib Syrenka evidentně plní. Přestože nacisté Varšavu za druhé světové války téměř celou zbourali, metropole znovu vyrostla – a to v původní podobě. Jako další postava z dávných bájí – pták Fénix. Vydejme se na procházku, která nám pohnuté varšavské dějiny přiblíží. Může to být tip na jednodenní rychlý výlet, ale určitě neprohloupíte, když ve Varšavě zůstanete déle…

(Ne)chtěný dar od Stalina

Když vyjdete z varšavského hlavního nádraží, hned si všimnete dominanty Varšavy – Paláce kultury a vědy. Monumentální kolos ve stylu stalinských výškových staveb v Moskvě tu vyrostl v letech 1952–1955 jako nejvyšší budova ve městě. Na výšku tehdy měřila 230 metrů. Dnes je ještě o sedm metrů vyšší, protože na vrcholu věže v roce 1994 přibyla anténa. 

Ještě před válkou tu byly domy a ulice. V podstatě celá čtvrť. Za války sem zasahovalo varšavské ghetto. V něm roku 1943 vypuklo povstání proti nacistům. Ačkoli nebylo úspěšné a skončilo brutálním potlačením, někteří povstalci pokračovali v bojích coby partyzáni, a nakonec se zapojili do Varšavského povstání o rok později. Ani tehdy povstalci nezvítězili a nacisté ze msty srovnali Varšavu se zemí. Zdejší oblast se však po válce obnovy nedočkala. Tady měl vyrůst „dar od Stalina“. 

Právě takto byl palác prezentovaný. Ačkoli na první pohled připomíná moskevské budovy, zahrnuje v sobě i polské prvky. Na stavbě pracovali polští i sovětští dělníci. Palác má ztělesňovat spojení sovětského i polského lidu. A tak vchod do paláce „stráží“ obrovské sochy dvou výrazných polských osobností: spisovatele Adama Mickiewicze a astronoma Mikuláše Koperníka. 

Součástí prostranství před palácem bývala tribuna pro představitele režimu, odkud pozorovali přehlídky a promlouvali k národu. Dnes se toto prostranství mění na příjemný park se zelení a dávné mapy na sloupech zároveň ukazují, jaké domy a ulice tu dříve bývaly…

Honosná socialisticky-realistická stavba se zprvu stala trnem v oku Varšavanů. Příliš jim připomínala, že jedna nesvoboda byla nahrazena druhou totalitou. I když se ještě docela nedávno vedly vážné diskuse o její demolici, dnes jsou Varšavané na budovu hrdí. Chápou ji jako součást své historie. Stát pod budovou a dívat se na její vrchol, je opravdu těžko popsatelný pocit. Člověk si tak nějak uvědomí, jak je… malý. O své výškové prvenství ale palác už přišel. Ve srovnání s nově postavenými okolními mrakodrapy je vlastně ještě docela drobečkem…

V tuto chvíli máte na výběr, zda se rozhodnete vejít dovnitř a vydat se do třicátého patra, odkud je nádherný výhled na město, nebo se rovnou vydáte směr historické centrum. Protože zážitky z vyhlídky popíšeme v jiném článku, v tuto chvíli tedy rovnou vyrazíme…

Po zasypaném tunelu ke Královské cestě

Kdybychom Varšavu navštívili o pár týdnů dříve, čekala by nás poměrně velká obchůzka. Dnes to ale můžeme vzít novou „zkratkou“ přes ulici Złota. Vůbec to není dávno, co tu byl vjezd do rušného silničního tunelu. Ten už je ale zasypaný a místo se proměnilo v příjemnou pěší zónu. Vlastně tu vzniká zcela nové centrum města. Dozvídáme se, že Varšava dost výrazně ustupuje od automobilové dopravy, a naopak klade důraz na zeleň, ekologii a příjemné prostředí pro život. Symbolem toho je i plastika obrovského „drozdího vejce“ na rohu ulic Zgoda a Chmielna. Když k velkému modrému vejci přiložíme ucho, uslyšíme uvnitř hučení. Má to symbolizovat spojení s přírodou. 

Zmíněná ulice Chmielna kdysi byla plná barů a klubů. Co pro jedny byla skvělá zábava, pro druhé byl zdroj jisté rozmrzelosti. Komu by se chtělo neustále potkávat hlučné podnapilé lidi. Proto je tato etapa už minulostí a dnes ulici zdobí nově vysázené stromy. Dýchá to tu svěží a moderní atmosférou. 

To už se ale dostáváme k ulici Nowy Świat, která je součástí tzv. Královské cesty spojující královský zámek v centru s letním sídlem polských panovníků palácem Na Wyspie, který je od zámku vzdálený přibližně čtyři kilometry jižním směrem. My jsme teď přibližně v polovině této cesty. 

Nowy Świat nás zaujme bohatými měšťanskými domy z 19. století. Tedy, přesněji řečeno… Postaveny byly samozřejmě až po druhé světové válce, ale jsou přesnými kopiemi domů, které tu před válkou stávaly. Úžasnou atmosféry prý ulice mívá v zimě. Bývá nádherně nasvícená, přičemž každý rok se mění téma. Například vloni světla připomínala vánoční ozdoby z doby totality, což pro mnohé Varšavany byla vzpomínka na dětství.

Kde Fryderyk Chopin nechal své srdce

Přicházíme na Krakovské Předměstí (Krakowskie Przedmieście), kde se nás dotkne duch autentické historie. Před budovou varšavské akademie věd vidíme mohutnou sochu Mikuláše Koperníka. Jedná se o originální sochu z roku 1830. Nacisté ji nezničili díky tomu, že slavného astronoma považovali za Němce. Socha je vzpomínkou na jakýsi „zlatý věk Varšavy“. V roce 1815 vzniklo tzv. Kongresové Polsko neboli Kongresovka. Jednalo se o závan autonomie po trojím dělení Polska, které proběhlo na konci 18. století a které vyústilo ve faktický zánik samostatného polského státu. Kongresovka formálně podléhala Rusku, ale Poláci užívali výrazných privilegií a mezi 1815–1830 se Varšava slibně rozvíjela. Jenže na přelomu lez 1830 a 1831 vypuklo tzv. listopadové povstání, kdy se Poláci pokusili dosáhnout skutečné nezávislosti. Povstání skončilo nezdarem a tvrdými represemi ze strany Ruska. Na vlastní stát si Poláci museli počkat až do skončení první světové války.

Změny, které povstání přineslo, velmi silně zasáhly do života další významné polské osobnosti. Přímo tady na Krakovském Předměstí žil hudební skladatel Fryderyk Chopin. Těsně před vypuknutím povstání odjel do Francie. Nenapadlo ho, že už se do rodného Polska nevrátí. Protože svou zemi miloval, rozhodl se jí nechat své srdce. Doslova! Před smrtí vyjádřil přání, aby srdce z jeho těla bylo vyjmuto a převezeno do Varšavy do chrámu sv. Kříže, jen pár metrů od domu, v němž žil. Nebylo to jednoduché. Přesto se jeho sestře podařilo Chopinovo srdce do Varšavy tajně dopravit. Nakonec i církevní představitelé po značném váhání souhlasili. Ke sloupu v chrámové lodi, který speciální nádobu s Chopinovým srdcem uchovává, dnes proudí davy turistů i milovníků umění. 

Slavného skladatele venku připomíná i řada laviček, na kterých si můžete nejen odpočinout, ale zároveň si po stisku tlačítka poslechnout některou ze Chopinových skladeb. Prostranství tu má historický vzhled, ale samozřejmě se jedná o repliky. Zásadní roli při poválečné obnově Krakovského předměstí sehrály obrazy, které na konci 18. století namaloval Bernardo Bellotto zvaný Canaletto. Důvod, proč právě ony, je jednoduchý – na rozdíl od novějších fotografií byly barevné. Reprodukce Canalettových maleb zdobí hned několik míst na Krakovském předměstí a my si tak můžeme udělat představu o tom, jak místo vypadalo kdysi a jak teď. 

Historické centrum s odkazy na novou dobu

V procházce pokračujeme dál kolem Prezidentského paláce, osvítí nás vzpomínka na Marii Curie-Skłodowskou, protože mineme akademii, v níž prováděla své pokusy s radioaktivitou, a konečně dojdeme do Starého Města. Od ostatních částí Varšavy se radikálně liší. Vévodí mu královský zámek a na první pohled historické budovy. Vůbec nás nepřekvapí, že Staré Město figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO. Nenechme se ale mýlit, i toto všechno vzniklo po válce. Třeba královský zámek byl dokončen až v roce 1984. Komunisté nechtěli příliš připomínat „imperialistickou minulost“, a tak s obnovou zámku nepospíchali. Ostatní domy vznikly výrazně rychleji. Je to mistrovská restaurátorská práce, všechno vypadá tak staře, jakoby s patinou času. 

A přece, když se podíváme pozorněji, všimneme si jistých náznaků prozrazujících, kdy a v jaké atmosféře tyto domy vznikly. Třeba jakože barokní socha chlapce s kladivem nebo reliéf na stěně znázorňující poválečnou obnovu města si zkrátka neodpustí nenápadné prvky socialistického realismu s důrazem na dělnickou práci. A když dojdeme na Staroměstské náměstí (Rynek Starego Miasta), můžeme na jednom z domů vidět také zprvu nenápadný letopočet 1566–1953.  

Nejfotografovanějším objektem na náměstí ovšem nejsou domy, ale relativně drobná socha. Vracíme se k samotnému úvodu článku. Socha znázorňuje Varšavskou Syrenku. Že mořskou pannu máme spojenou spíše s jinou evropskou metropolí? O náhodu, alespoň podle pověsti, nejde. Malá mořská víla v Kodani a Warszawska Syrenka jsou sestry…

Je toho mnohem více

Právě jsme prošli to nejzásadnější, co zkrátka musíte z Varšavy vidět. Ale je toho mnohem více. Jen kousek od Starého Města je opět hranice někdejšího varšavského ghetta. Utrpení zdejších Židů i jejich snahu o osvobození během povstání představuje moderní muzeum historie polských Židů POLIN. 

Ze Starého Města je to také už jen kousek k břehům řeky Visly. Odtamtud dohlédnete do čtvrti Praga. Pro Čechy je trochu úsměvné, že ve Varšavě mohou navštívit Prahu. Ale shodný název s českým hlavním městem není jediný důvod, proč Praga stojí za návštěvu. Když v srpnu 1944 vypuklo Varšavské povstání, ve čtvrti Praga se už objevovali první Rudoarmějci. To byl jeden z důvodů, proč tato čtvrť nacistickému bouracímu běsnění unikla. Když tedy v Praze (té varšavské) uvidíte na domě letopočet například 1867, můžete mít jistotu, že dům opravdu z uvedeného roku pochází. Čtvrť si proto oblíbili milovníci architektury, kteří chtějí vidět originální doklady předválečného (a někdy i hodně předválečného) stavitelství. Jen je mrazivým historickým paradoxem, že se Rudoarmějci nečinně dívali na to, jak nacisté na druhém břehu vraždí a ničí celé město. Vstoupili do něj teprve tehdy, až se německé jednotky stáhly...

Co vás z břehu Visly také zaujme, je všudypřítomná zeleň. Už jsme zmínili, že na přírodu a ekologii klade Varšava obzvláštní důraz. V zeleni naproti nám se skrývá obrovská zoologická zahrada. A kdybyste zatoužili po „intenzivní“ přírodě, můžete se vydat do Kampinoského národního parku. Je hned za Varšavou. 

Sice jsme nabídli námět na rychlý jednodenní výlet do Varšavy, ale asi už tušíte, že bude lepší se tu pár dní zdržet…

Chcete vědět, co dalšího jsme ve Varšavě zažili? Sledujte nás pravidelně! Postřehy z Varšavy vám budeme přinášet každý čtvrtek v červenci. Příště poradíme, jak se po Varšavě dopravovat.

Článek vznikl ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.