Tenerife: Ostrov věčného jara

Tenerife je ostrov kontrastů, kde se během jediného dne můžete ocitnout pod majestátní sopkou, procházet se mezi tmavými lávovými poli, zelenými vavřínovými lesy nebo relaxovat na plážích u Atlantského oceánu. Každý kout ostrova nabízí něco jiného a jeho rozmanitá krajina nepřestává překvapovat. 

Když přijíždím na Tenerife, mám jasno – jako první musím navštívit sopku Teide. Je to dominanta ostrova a zároveň první sopka v mém životě, na kterou vystoupám. Už samotná představa, že se ocitnu tak blízko kráteru obřího stratovulkánu, ve mně vyvolává zvláštní směs respektu a zvědavosti. Na cestu vzhůru se vydávám lanovkou, kterou si raději rezervuji předem online. Spodní stanice leží ve výšce 2 356 metrů a kabina mě během pár minut vyveze až na nejvyšší stanici – La Rambletu do 3 555 metrů nad mořem, tedy jen kousek pod samotný vrchol. Jak stoupáme, vše se přede mnou mění – postupně ubývá vegetace a okolí začíná připomínat pustou měsíční krajinu.

Planeta z velkofilmů 

Když se procházím Národním parkem Teide, připadám si, jako bych vkročila na jinou planetu. Obrovská lávová pole se táhnou do ztracena a mezi nimi se tyčí bizarně tvarované skály, které dodávají krajině téměř surrealistický charakter. Přitom i v takřka nehostinném terénu si dokáže příroda najít své místo. Na jaře se pustina promění v zářivé květinové koberce a na některých místech se objevují zelené ostrůvky rostlin, které dokážou odolávat extrémnímu suchu, silnému větru i chladnějším teplotám ve vyšších nadmořských výškách.

Rozloha parku je téměř 19 tisíc hektarů a pohybovat se zde lze pouze po vyznačených stezkách – je jich celkem 21, od krátkých procházek vhodných pro každého až po náročnější výstupy, které prověří fyzickou kondici i zkušenějších turistů. Přestože je krajina drsná a někdy vyprahlá, přitahuje ročně více než čtyři miliony návštěvníků, což z Teide činí nejnavštěvovanější národní park v Evropě. Díky své jedinečnosti je navíc zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO.

Úchvatné scenérie parku si všimli i filmaři – zdejší lávová pole a dramatické sopečné útvary se objevily ve filmech Hvězdné války, Planeta opic či Souboj titánů. 

Nezkrotná krása moře 

Opouštím Národní park Teide a mířím na severní pobřeží Tenerife, kde se krajina mění. Zatímco v parku dominují sopečné skály a lávová pole, tady se terén otevírá směrem k oceánu a nabídka pohledů je úplně jiná – moře se rozprostírá až k obzoru, a přitom si zachovává divokou, téměř nezkrotnou krásu.

Jedním z míst, která navštěvuji, je Playa de los Patos, pláž s tmavým pískem, která se ukrývá v údolí La Orotava. Přístup k ní není jednoduchý – vede sem strmá stezka mezi skalami a dramatickými útesy, ale odmění vás klidem a panoramatickými výhledy na okolní krajinu. Na pláži téměř nikdy nepotkáte davy turistů. Místo si zachovává svou přirozenou i nedotčenou atmosféru. Říká se o ní, že je to pláž s nejčernějším pískem na Tenerife.

Je oblíbená mezi surfaři, kteří sem přijíždějí za dobrými vlnami, a také mezi lidmi hledajícími klidnější místa, včetně nudistů. Je však potřeba počítat s tím, že pláž je z hlediska bezpečnosti náročná – skalní sesuvy a silné příbojové vlny způsobily, že byla v minulosti několikrát uzavřena. 

Do zeleného srdce

Další moje kroky vedou na severovýchod ostrova, do pohoří Anaga, jednoho z nejzelenějších a nejstarších koutů Tenerife. Silnice se klikatí mezi strmými útesy a hlubokými roklemi, a čím víc stoupám, tím hustší a vlhčí je vzduch. Přijíždím do oblasti Cruz del Carmen, odkud vedou turistické stezky přímo do srdce vavřínového lesa.

Tyto lesy, známé také jako laurisilva, jsou unikátním ekosystémem, který se zachoval z dob, kdy klima Kanárských ostrovů bylo podstatně vlhčí. Vzduch je tu chladný, větve stromů pokrývá mech a kapradiny a kolem mě se táhne hustý porost vavřínů, které vytvářejí téměř pohádkovou atmosféru. Pobyt v Anaze je úplně jiný zážitek než černé pláže nebo lávová pole. Tady člověk opravdu cítí klid a sílu přírody, daleko od turistického ruchu. A také, kdy máte možnost projít se po jednom z nejstarších a nejzachovalejších pralesů Evropy?

Tajemné pyramidy v Güímaru

Jako milovnice pyramid jsem při plánování cesty na Tenerife nemohla minout místo, které se chlubí vlastními pyramidami. Ano, čtete dobře. Když jsem se dozvěděla, že i tento ostrov má své vlastní pyramidy, byla jsem skeptická. Ale zvědavost mě přivedla do městečka Güímar na východním pobřeží Tenerife. A opravdu – před sebou vidím několik terasovitých pyramid postavených z lávového kamene bez použití malty. 

Jsou o mnoho nižší než egyptské, ale jejich geometrie a uspořádání jsou fascinující. Podle archeologických výzkumů z let 1991–1998 byly tyto pyramidy postaveny v 19. století. Jedna z teorií říká, že mohly souviset s pěstováním červce nopálového – hmyzu, jehož výtažky se používaly k barvení. Je ale potřeba dodat, že teorie není potvrzená – podle většiny odborníků pyramidy spíše vznikly tak, že zemědělci při práci na polích vršili kameny do pravidelných teras.

Vodní gejzír kosatek 

Další zastávkou mé cesty po Tenerife se stal slavný Loro Parque v Puerto de la Cruz, jeden z nejnavštěvovanějších a nejznámějších zoologických parků v Evropě. Původně vznikl v roce 1972 jako park pro papoušky, ale dnes je domovem celé řady zvířat – od goril, tygrů, aligátorů, tučňáků až po delfíny a kosatky. Ty patří k největším atrakcím celého areálu. Jejich show je pečlivě připravená, kosatky skáčou vysoko nad hladinu, předvádějí otočky i synchronizované prvky a v doprovodu svých trenérů ukazují obdivuhodnou sílu i inteligenci. 

Součástí programu je i to, že trenéři kosatky pobízejí k mohutným šplouchnutím, kdy jejich obrovská těla vyvolají doslova vodní gejzír, který zasáhne diváky v prvních řadách. Ti odcházejí úplně zmáčení, ale radost jim to rozhodně neubírá.

Loučení s ostrovem

Po několika dnech strávených na Tenerife se loučím s ostrovem, který mě nepřestává udivovat svou rozmanitostí. Tenerife mi ukázalo, jak neskutečně kontrastní může být příroda na relativně malé ploše, a zároveň jak bohatá je historie i kultura tohoto místa. Odcházím s pocitem, že jsem nejen viděla krásy ostrova, ale i nasála jeho jedinečnou atmosféru – sopky, oceán, banánové plantáže, aloe vera, pyramidy i horské vesničky – to vše vytváří tento ostrov věčného jara, který stojí za to poznat.

Text a foto: Kateřina Konvalinová 

IG: svet_v_klobouku