Splňte si s námi dětské sny

Kolik je dětí, které si přejí stát se strojvedoucím nebo průvodčím… Některé svou touhu v průběhu dospívání přehodnotí, jiné jí ale zůstanou věrné a přizpůsobí jí i výběr školy. České dráhy rády pomáhají tyto dětské sny přetavit ve skutečnost.

Skupinky mladých lidí a jejich rodičů se zastavují u stolku s letáky, časopisy a dalšími propagačními materiály. „Vyprávíme návštěvníkům, co mohou na Českých drahách zažít, zvláště tehdy, pokud si ke studiu vyberou právě tuto školu,“ představuje Věra Nadějová, gestorka stipendijního programu ČéDés. Tak vypadá den otevřených dveří na partnerských školách. Žáci závěrečných ročníků základních škol se na ně chodí dívat a zjišťují, kam se mohou ve vzdělávání vydat dál. 

My jsme navštívili dvě pražské školy: Střední průmyslovou školu dopravní v Masné ulici (SPŠD Masná) a Střední školu elektrotechniky a strojírenství Jesenická (SŠES Jesenická). „Ve spolupráci se školami vidíme jeden z hlavních pilířů náboru ve firmě. Například zaměstnanců v oblasti opravárenství kolejových vozidel máme nedostatek, lidé nám odchází do důchodu nebo přijdou o zdravotní způsobilost. Přichází nové technologie, modernizujeme vozový park i pracovní prostředí. Nutně tedy potřebujeme na železnici přitáhnout mladé lidi, v tom je naše budoucnost,“ apeluje Věra Nadějová, ke které se přidává Darina Mondočková, vedoucí Skupiny spolupráce se školami: „Je to výhodné oboustranně – my studenty naučíme to, co potřebujeme. Nabízíme jim získání odborných dovedností již v průběhu studia. Studenti zase po absolvování školy u nás najdou ihned pracovní uplatnění a nezačínají od nuly, ale s již nabytými zkušenostmi a jistou odborností, kterou získají při studiu.“ 

Asi je to v DNA…

„Vyrůstal jsem v okolí Klánovic, kudy v lese vede železniční trať, kolem ní jsem se často procházel. To mně učarovalo. Prarodiče mám v Jeseníkách, kde je také krásná trať, děda navíc pracoval jako strojvedoucí, o čemž mi hodně vyprávěl,“ prozrazuje svou motivaci studovat železniční obor student třetího ročníku na SPŠD Masná Arnošt Zlámal. Odmala je milovníkem vlaků i jeho o rok starší spolužák Kryštof Trčka: „Jako malý jsem s rodiči jezdil po různých depech a železničních akcích. Aspoň desetkrát jsem jako dítě byl v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka a navštěvoval jsem známé, kteří pracovali v depu.“ 

Geny promluvily i v případě Jiřího Klofáče, který je rovněž ve čtvrtém ročníku: „Ke dráze mě přivedla moje babička, která třicet let pracovala ve Výzkumném Ústavu Železničním. Jako malého mě brala po vlacích v okolí Prahy, dost často jsme s rodiči cestovali po různých železničních akcích. Dráha mě moc baví, za což své babičce děkuji.“ Inu, každý šotouš potvrdí, že láska k vlakům je součástí DNA…

Mezi lavicemi a kolejemi 

Arnošt, Kryštof i Jirka se díky zvolené škole a její spolupráci s ČD mohou své zálibě věnovat naplno. „Paní Mondočková nám zajistila exkurze do různých dep. Byli jsme už v České Třebové, Čerčanech, Vršovicích. Je skvělé, že jsme se do nich mohli podívat a dozvědět se, jak to tam funguje,“ pochvaluje si Kryštof. Po skončení vysoké školy by právě v některém depu chtěl pracovat: „Preferuji depa před ostrým provozem. Fascinuje mě různorodost provozu, oprav, jaká je tam atmosféra.“ 

Naopak právě ostrý provoz láká Jirku. A nejen láká, už si ho naplno užívá: „Já už si zkouším práci v plném provozu, protože jezdím jako vlakvedoucí. Baví mě ta neustálá změna. Nikdy nevíte, co vás během jízdy čeká, s kým se setkáte, co zažijete.“ Se studiem se práce vlakvedoucího dá skloubit zejména díky vstřícnosti komandujících při plánování směn. Arnošt pak jde ve stopách svého dědy: „Odmalička mě láká pozice strojvedoucího. Řídit ten těžký vlak, ten obrovský kolos… Tak proč si sen nesplnit?“

Pomůže ČéDés

Vlajkovou lodí spolupráce ČD se školami je Stipendijní program ČéDés. Je určen žákům, kteří studují na střední škole maturitní nebo učební obor uplatnitelný u ČD. „Nejčastěji jde o obory provoz a ekonomika dopravy, elektrotechnika, mechanik elektrotechnik, strojírenství, elektrikář, mechanik opravář či strojní mechanik,“ zmiňuje Věra Nadějová. 

Žák, kterého program zaujme, pošle přihlášku s motivačním dopisem a může očekávat pozvánku na pohovor. Při něm prokáže, jak velký a opravdový zájem o železnici má. „V žádném případě to není zkouška, spíš si jen tak o železnici povídáme,“ uklidňuje gestorka programu. Pokud uspěje, může se těšit na rozšiřování odborných obzorů, ale také na zajímavou finanční podporu. „Vždycky říkám, že mám nejkrásnější práci na drahách. Při pohovorech od uchazečů poslouchám vyprávění o tom, jak už si jako malí hráli s vláčky a přáli si být třeba strojvedoucími. A já jim pomáhám ten sen naplnit,“ uzavírá zasněně.