Podívejte se na nejlepší fotografie z médií i přírody

Tyto a dalších více než 750 fotografií uvidíte do konce listopadu v Nové budově Národního muzea.

Chcete vyhrát vstupenku pro dvě osoby? Zúčastněte se naší soutěže!

Nastává konec fotografie?

Novinářská fotografie se mění stejně jako celý svět. Vše je dnes rychlé, co je jeden den staré, už nikoho nezajímá. Mnoho tištěných médií mizí a nahrazuje je webový prostor. Mohlo by se zdát, že je to konec fotografie. Ale to je jen zdání. Tak současnou úroveň české novinářské fotografie hodnotí ředitelka organizace Czech Photo Veronika Souralová.

Jak to s tím koncem fotografie je? Přichází, nebo ne?
Určitě ne. Dnes žijeme obklopeni miliony fotografií, každý s mobilem v kapse může pořizovat snímky, ale málokdo to opravdu umí. Fotografie je velmi silné médium a úkolem profesionálních fotografů je tuto sílu využívat a ukazovat, jak má kvalitní fotografie vypadat, aby dokázala oslovit veřejnost. Právě to ukazuje soutěž Czech Press Photo.

Novinkou v soutěži Czech Press Photo je účast evropských fotožurnalistů. Proč jste se pro to rozhodli?
Tři desetiletí fungovala soutěž Czech Press Photo na federální úrovni – byla otevřená českým i slovenským autorům. Jednatřicátý ročník byl ideální příležitostí ke změně. Do hlavních kategorií nyní posílají snímky pouze čeští autoři, zároveň ale chceme podporovat fotožurnalismus v co nejširším a nejvyšším měřítku, a proto jsme otevřeli novou kategorii pro evropské fotografy. Výstava tak představí i to nejlepší z evropské tvorby, což samozřejmě opět posune pomyslnou laťku kvality.

Čeho si porota při vyhodnocování soutěže všímá? Co porotci nejvíce oceňují a co je naopak dokáže naštvat?
Soutěžní snímky hodnotí renomovaná mezinárodní porota složená z odborníků, fotografů a editorů. Fotografie procházejí sofistikovaným digitálním porotovacím systémem a celý proces je velmi náročný. Porota zasedá tři dny, které jsou plné soustředění a intenzivních diskusí.

Porotci oceňují především odbornost, aktuálnost, inovativní přístup a silnou výpovědní hodnotu snímků. Nejdůležitější a zároveň nejdramatičtější je vždy volba Fotografie roku, která symbolicky zastřešuje celý ročník soutěže.

Vítězná fotografie letošního ročníku soutěže Czech Press Photo. (Autor: Lukáš Kaboň)

Letošní ročník vyhrál snímek z dnes už uzavřeného uhelného dolu ČSM. Líbí se vám tento výběr?
Oceňuji, že letošní Fotografie roku nezachycuje dramatickou událost, jako je válka nebo přírodní katastrofa. Uzavírání dolů v České republice je velmi důležité „domácí“ téma, protože představuje konec významné etapy průmyslové historie i proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Vždyť těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje.

O čem podle vás vypovídá, že vyhrál právě tento snímek?
Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotograf Lukáš Kaboň sfáral s horníky do dolu pětatřicetkrát, a právě díky tomu dokázal tento přelomový okamžik zachytit autenticky a emotivně. Vznikly tak fotografie, které se stávají historickou kronikou své doby.

Další prestižní fotografickou soutěží je Czech Nature Photo. Které přihlášené snímky vás obzvlášť chytly za srdce?
Fotografie přírody jsou mojí velkou vášní. Ráda se nechávám inspirovat kolegy fotografy, kteří přinášejí nové trendy i nové pohledy na fotografii přírody. Nejvíce oceňuji snímky zachycující zvířata v jejich přirozeném prostředí. Ukazují totiž, že důležitá není jen ochrana jednotlivých druhů, ale i biotopů, ve kterých žijí. To je v přírodě neoddělitelné.

Která přírodní místa máte vy osobně nejraději? U nás i ve světě.
Miluji místa bez lidí. Jen já a příroda. Ideální je pro mě prales se všemi jeho zvuky, vůněmi a neustálým životem ukrytým za každým listem. Ale životní energii načerpám i v českém lese, který mám ráda za každého počasí.

Sama jste uznávanou fotografkou. Co fotíte nejraději?
Nejraději fotografuji život sociálního hmyzu. Život mravenců nebo včel totiž v mnohém připomíná lidskou společnost.

Máte i nějakou fotku s vlakem?
Přemýšlím… určitě ano. Když byly děti malé, často jsme cestovali vlakem. Asi nejzajímavější „vlakové snímky“ jsem pořídila ve Vietnamu, kde jsme absolvovali noční cesty vlakem. Ráno jsem pak fotografovala kupé plná rozmanitých rodin a spolucestujících. Místní si naopak se zájmem prohlíželi nás, protože moje dcera byla vysoká blondýnka s dlouhými vlasy a ve Vietnamu působila velmi exoticky.

Začalo léto, období cestování. Kam se chystáte? Sednete i do vlaku?
Nejdál se letos podívám do Mongolska. Tam ale spíš než do vlaku sednu na koně. V Česku však vlak určitě využiji. Mám malou vnučku, takže vyrazíme na nějaký společný výlet.