Autorka adventního městečka s vlakem: Perníkům dávám lásku, ony mně svobodu

Nejspíš jste si už všimli nové marketingové kampaně lákající na zimní cestování. Jejím hlavním motivem je městečko z perníku, kterým projíždí vlak. V době stále více se rozmáhající umělé inteligence se může zdát, že je pouhým výplodem algoritmů. Omyl! To, co vidíte na plakátech, inzercích a dalších vizuálech, jsou fotografie skutečného městečka, které vytvořila perníkářka Marcela Kocourková. Hodiny, které jeho výrobou strávila, se ani nedají spočítat.

Že máte ráda perníky, je evidentní. Ale jak jste na tom s vlaky? Máte je také ráda?
Vlaky jsou pro mě dnes hlavně vzpomínky. Na střední škole jsem dojížděla na internát a po tři roky to byl můj hlavní dopravní prostředek. Další vzpomínku mám na první dovolenou s mým manželem, kdy jsme jeli vlakem k moři, do Baru v Černé Hoře. To byl neskutečný zážitek, na který moc rádi vzpomínáme. Hlavně proto, že jsme vyrazili po sezoně a v celém vagonu jsme byli sami, nastoupili jsme na Hlavním nádraží v Praze a vystoupili u moře.

Budete na vlaky ráda vzpomínat i po vytvoření perníkového městečka? Prý nebylo jednoduché trefit správný tvar vlaku…
Vzpomínat budu ráda, ale vytváření vlaku z perníkového těsta byla opravdu bojovka. Když jsem byla oslovena s touto zakázkou, chvilku se ve mně pralo, jestli do toho jít, nebo ne. Ale protože mám ráda výzvy, řekla jsem si, že to zkusím. Jednoduché to ale rozhodně nebylo, protože těsto má svá specifika. Jedním z požadavků bylo, aby vláček byl 3D, tedy slepený z několika dílů, zároveň ale úzký a dlouhý. Jenže když uděláte příliš tenké těsto, rozlomí se vám. Teprve napotřetí se mi podařilo vlak vytvořit tak, aby držel pohromadě a zároveň se zákazníkovi líbil. 

Když uděláte příliš tenké těsto, rozlomí se vám. Teprve napotřetí se mi podařilo vlak vytvořit tak, aby držel pohromadě a zároveň se zákazníkovi líbil. 

Záludný byl i požadavek, aby vláček svítil. Přijel za mnou rekvizitář a řešili jsme, jak do vláčku dostat světýlko. Ukázalo se, že nejlepší bude na spodní díl uvnitř vláčku přilepit LED pásek. Protože k němu vede kabel, musela jsem pro něj nechat otvor. 

Dokonce jste pracovala i s technickými nákresy vlaků…
Samozřejmě. Vlaků je přece spousta. Vzhledem k tomu, že jsem polevou dělala všechny detaily, světýlka, okýnka, dveře, potřebovala jsem vidět, jak přesně zadaný typ vlaku vypadá, aby to bylo co nejvíce realistické. Takže jsem si nechala poslat všechny podklady, abych viděla, jakou barvu kde použít, kam namalovat dveře, kam logo a tak dále.

Nejoriginálnější zakázka

Pojďme ale na samý počátek. Vy už jste to trošičku zmínila. Co jste si pomyslela, když jste dostala nabídku vytvořit perníkové městečko pro České dráhy?
Zahřálo mě to u srdce. U nás v Česku má spousta lidí perníčky spojené s Vánocemi. Vzhledem k tomu, že se jednalo o reklamu na jízdenky na vánoční trhy, přišlo mi to docela logické, ale zároveň i hřejivé, sympatické, milé. Také jezdím na vánoční jarmarky, mívám tam stánek, tak mi to přišlo jako hezké propojení. Perníčky, Vánoce, jízda vláčkem, rodina, výlet, prostě to všechno do sebe krásně zapadalo.

Jak moc unikátní nebo kuriózní ta objednávka byla?
Úplně ta nejoriginálnější, co může být. Dělám všelijaké zakázky, i na svém Instagramu mám uvedené, že se zákazníci nemají bát svých přání, že všechno se pokusím vyrobit, ale něco takového jako městečko s vlakem jsem ještě nevytvářela. 

Co jste musela udělat pro to, aby městečko vzniklo?
Musela jsem si sama ručně vyrobit papírové šablony, vše pečlivě rozměřit, pomocí pravítka a tužky si všechno načrtnout… Domečky musely mít správný poměr velikosti vůči vláčku. Docela oříšek pak byl kostelíček. Požadavek zněl, že musí mít věž s hodinami, musel být členitý. Na vlak jsem si také vyrobila papírovou šablonu a podle ní jsem těsto vykrájela. 

Takže ve finále jsem si ještě hrála s perníkovými panáčky, kteří měli zhruba centimetr, a pak jsem se ty centimetrové panáčky snažila polevou nazdobit. Řeknu vám, to byla docela sranda.

Po upečení jsem jednotlivé díly nejdříve nazdobila a teprve po jejich zatvrdnutí jsem je lepila jako skládačku. Pak jsem to musela ještě dočistit a polevou doladit detaily.

A abych to neměla už vůbec jednoduché, v městečku museli být i perníkoví panáčci. A to tak malí, aby vypadali, jako že vystupují z vlaku. Takže ve finále jsem si ještě hrála s perníkovými panáčky, kteří měli zhruba centimetr, a pak jsem se ty centimetrové panáčky snažila polevou nazdobit. Řeknu vám, to byla docela sranda. A ještě vtipnější bylo, že jeden z těch panáčků měla být paní průvodčí. Takže jsem zjišťovala, jaké jsou současné uniformy… Perníková průvodčí nakonec dostala brašničku přes rameno.

Největší bojovka: koleje

O kolik je náročnější vyrobit vláček než chaloupku?
O hodně! Je tam spousta vykrajovaných částí. Vždyť jen okýnek má vlak o dost víc než domeček. Vykrajovala jsem je řezákem a pak tam nalepila potravinářskou želatinu, aby to vypadalo průhledné jako sklo. Jak už jsem říkala, v požadavcích bylo, aby vlak svítil, tak aby skrz okýnka bylo vidět světlo. Dost mi daly zabrat i čelní díly, které jsou mírně prohnuté, takže jsem je musela péct na podle potřeby vytvarovaném pečícím papíru.

Kolik hodin práce za tím bylo?
To po mně nechtějte spočítat, protože to se nedá. Nějaký čas strávíte přípravou. Hledání obrázků na internetu, tisknutí, ruční psaní, ruční kreslení, stříhání, vyřezávání, pečení, lepení… Mezi jednotlivými fázemi také musíte nechat časový rozestup. Například u domečku nejdříve slepíte podlahu a stěny. Teprve až to zaschne, můžete přilepit střechu. Totéž platí o vlaku… V podstatě mi to zaplnilo letní prázdniny.

Dost mi daly zabrat i čelní díly, které jsou mírně prohnuté, takže jsem je musela péct na podle potřeby vytvarovaném pečícím papíru.

Ptal jsem se vás na vaše pocity na začátku, když jste dostala nabídku. Co jste si ale myslela, když už jste to viděla hotové, kolem vesničky fotografy… Vznikalo i animované video, které budí dojem, že vláček jezdí…
To byl neskutečný zážitek. V životě jsem nic takového nezažila a hřeje mě to. Přijela jsem do studia a tam viděla hotovou kulisu, kde v zasněžené krajině byly posazené moje domečky…

Ještě jsem zapomněla zmínit, že ve finále úplně největší výzva pro mě byly koleje. Zadání znělo, že vláček pojede po kolejích, bude projíždět městečkem, takže jsem věděla, že vláček musí na koleji sedět a musí být rozměrově tak, aby nikde nesjížděl. Udělat koleje rovně, to ještě šlo, ale udělat zatáčku, to chtělo už hodně kreslení a plánování… A do toho vykrajovat jednotlivé pražce, přiznám se, dalo mi to zabrat.

Ale když jsem pak viděla, jak dva rekvizitáři popojíždějí mým vláčkem po mém kolejišti mezi mými domečky, to bylo úžasné. Techniku měli propojenou s počítačem, takže jsem fotky hned viděla. Byl to opravdu zážitek.

Od skla k perníkům

Povídali jsme si o městečku, ale pojďme si říct i něco o vás. Jak jste se k perníkářství dostala?
Původní profesí jsem sklářka. Jenže osud mě zavál do Prahy, kde jsem řešila, co si jako malířka skla počnu. Tak jsem začala pracovat v knihkupectví, protože knihy jsou moje velká láska už od dětství. Ale zjistila jsem, že mě to úplně nenaplňuje. Chyběla mi kreativita, práce rukama, takový ten pocit, že jdete z práce domů, ohlédnete se a vidíte výsledky své práce. Tak jsem si udělala rekvalifikační kurz na floristiku. V tom jsem se našla. Jsem docela komunikativní typ, takže jsem tam spojila tyto své dvě schopnosti, komunikaci a kreativitu. Vázala jsem kytičky, a přitom si povídala se zákazníky.

Jenže pak mě osud vrátil zpátky do mého rodiště, do Mladé Boleslavi, kde jsme se s manželem rozhodli postavit domeček, abychom byli blíž rodičům. A znovu jsem řešila, co sama se sebou. Protože potřebuji tvořit, rozhodla jsem se pro perníčky. Baví mě plnit lidem přání. Třeba maminky si u mě často objednávají perníčky na špejlích, které si pak zapíchnou do dortu. Perníček může být ve tvaru oblíbené postavičky, nebo zvířátka, které má jejich dítě rádo. Spolupracuji i s jednou kavárnou, kde mými perníčky zdobí tamní zákusky, třeba perníčková srdíčka na Valentýna a podobně. 

Jsem původní profesí malířka skla. Protože na sklo už malovat nemůžu, maluju na perníčky.

Jak vás ale napadly zrovna ty perníčky? Tvořit se dá přece jakkoliv…
Možná je tam souvislost s tím sklem. Jsem původní profesí malířka skla. Protože na sklo už malovat nemůžu, maluju na perníčky. Miluju tu pestrost. Je spousta možností, spousta technik. V perníkářství jsem samouk. Nemám na to žádnou školu, žádný kurz. Učila jsme se systémem „pokus–omyl“. Baví mě, že se pořád posouvám. Když se podívám pět let zpátky na své první na koleni upečené perníčky, musím se smát. Těší mě, když mám zpětnou vazbu z mých zakázek, že se to opravdu líbí, že jsou zákazníci spokojení. A že se perníčky nejen líbí, ale i chutnají.

I recept jste vytvořila sérií pokusů a omylů?
Teď se budete smát, ale ten recept mám už skoro třicet let. A víte odkud? Z jednoho bulvárního časopisu! Dělám pořád jedno a to samé těsto. Neměním nic. I když ceny surovin stoupají, nechci ubírat na kvalitě. Zachovávám přesnou gramáž, přesné postupy – a to se mi osvědčilo. 

O Vánocích je nejvíc práce

Co vám vaše práce dává?
Svobodu. Svobodu, protože jsme s manželem oba živnostníci. On dělá tesařinu, a když jsem byla v zaměstnaneckém pracovním poměru, nefungovalo nám to. Máme dceru, o kterou se musíme postarat, jak to všichni rodiče znají. Kroužky, tréninky, volnočasové aktivity … Takže manžel jako tesař dělá zakázky, já perníky a odpoledne mám svobodu, čas být s dcerou a odvézt ji kam je potřeba. 

A co vy dáváte do perníčků?
Lásku. Lásku, nadšení. Ještě když jsem byla na sklářské škole, měla jsem úžasnou paní mistrovou. A ta mi vždycky říkala: „Marcelko, ty si ve sklárně nevyděláš. Ty jsi strašná pečlivka.“ Asi na tom něco bude, protože já to opravdu neumím ošidit. Všechny perníčky mám vymazlené, hraji si s nimi a baví mě to. 

Samozřejmě ani u nás perníčky nechybí. Navíc mám moc šikovnou dcerku, takže spolu plníme včelí úlky, vyrábíme rohlíčky… Ale moc to nepřeháníme. Důležité je, že jsme spolu.

Jak u vás probíhá příprava na Vánoce?
Kovářova kobyla chodí bosa… Věnec na dveře věším až těsně před Vánoci. Je to období, kdy mám nejvíce práce. Jezdím na vánoční jarmarky prodávat perníčky, peču na zakázku… Ale samozřejmě ani u nás perníčky nechybí. Navíc mám moc šikovnou dcerku, takže spolu plníme včelí úlky, vyrábíme rohlíčky… Ale moc to nepřeháníme. Důležité je, že jsme spolu.

A nebudete mít na vánočním stole i perníkový vláček?
To asi ne… Ale určitě si říkám, že bychom si mohli udělat nějaký výlet vlakem. Ať ty vlaky pro mě nejsou jen vzpomínkou…