Kolem Česka za šest dní s Jízdenkou na léto

Dotknout se hranic se všemi čtyřmi sousedními státy, podívat se do míst, kde dosud nebyla, a objet celou republiku. To si na konci letošních prázdnin usmyslela naše čtenářka a spokojená zákaznice paní Alena. Přiměla ji k tomu Jízdenka na léto. Její vyprávění nás natolik zaujalo, že ho s jejím svolením publikujeme. Letošní léto je sice za námi, ale zážitky paní Aleny zcela jistě poslouží jako inspirace na příští rok.

Na myšlenku objet Českou republiku za krátkou dobu mě přivedla možnost neomezeného cestování s jízdenkou Českých drah v podobě sedmidenní Jízdenky na léto. Byl to velmi rychlý a tak trochu bláznivý nápad. Moc času mi nezbývalo, jízdenku bylo nutno využít do konce prázdnin a ty se pomalu blížily ke svému konci. Díky nastřádaným ČD Bodům jsem si navíc užila komfort první třídy.

Prvotní nápad podívat se do míst, kde jsem nikdy nebyla, jsem spojila s dalším nápadem objet Českou republiku a přidala jsem i další výzvu: dotknout se co nejblíž všech čtyř hranic s okolními státy. Plán byl na světě, nadšení přehlušilo obavy a v této pozitivní energii jsem v pátek 21. srpna 2026 ještě za tmy v pět hodin ráno nasedla ve svém bydlišti na osobní vlak do Břeclavi. Jen lehce před odjezdem jsem naplánovala první dva dny a zbytek nechala na improvizaci. Můžu přece kdekoliv vystoupit, přestoupit, zdržet se anebo se případně vrátit. Ten pocit svobody byl na tom všem nejkrásnější. Vybavena jsem byla batohem, dvěma knihami, několika praktickými věcmi, platební kartou a mobilem. 

Noc v klášteře a Strašidlo na zámku

Ten první den jsem ujela téměř pět set kilometrů, jela pěti vlaky a vysedla jsem ve Vyšším Brodě před 14. hodinou. Nocleh jsem měla domluvený v klášteře a po ubytování jsem vyrazila do okolí opatskou stezkou přes vodopády sv. Wolfganga a křížovou cestou zpět do Vyššího Brodu kolem Vltavy s množstvím vodáků. Rakouské hranice jsem tento den měla několikrát na dohled a unavena jsem usnula v klášteře cisterciáců, abych další den ještě za tmy vyrazila na další etapu. 

V pět hodin ráno spí celý klášter a pocitově se ocitám úplně v jiném století. Ve vlaku sedím úplně sama a ujišťuji se o své správné volbě. Čekají mě přestupy v Českých Budějovicích, Plzni a Chebu s cílovou stanicí Ostrov na Ohří, kde bylo velmi složité najít takto narychlo ubytování. Tu moje plánování končilo a měla přijít improvizace.

V Českých Budějovicích a Chebu mám necelou hodinu času, a tak rychlým tempem stíhám oběhnout a nafotit centrální náměstí. Těším se na Špalíček v Chebu a jsem ochotná jet i pozdějším spojem, abych zde strávila trochu víc času. Kvůli dešti tento plán zavrhuji a těším se do dnešní cílové stanice. Po cestě zbývá čas na plánování odpoledne v Ostrově. Nadchnu se pro možnost asi čtyřkilometrové túry k Rudé věži smrti za městem. Tento bod a historie místa mě umlčí ve svém tichu na dlouhou dobu. Přemýšlím, jestli v této náladě vůbec zkoumat historii města. Nakonec nelituju a zhlédnu Posvátný okrsek s klášterem, historické centrum i zámeckou zahradu považovanou za osmý div světa.

Vytahuju svačinu z papíru a s tím nekrásnějším výhledem na zámek s odrazem v jezírku uslyším hlas herce Lukáše Vaculíka. Nevěřícně zbystřím a začnu vnímat nebývalý ruch v zámecké zahradě. Ano, dnes se tu hraje divadlo. Do začátku zbývá devadesát minut a já nejsem ani ubytovaná. Neváhám ani vteřinu a po skutečně silném zážitku jáchymovské éry dobývání uranu den končím s úsměvem na tváři při divadelním představení Strašidlo na zámku. 

Kde budu spát?

Další třetí den putování je neděle a dopřávám si trochu víc spánku než předchozí dny. Vlastně až ráno ve vlaku směr Ústí nad Labem, Děčín začnu hledat ubytování. Nejblíž německým hranicím s železniční stanicí mi vychází Dolní Žleb. Ubytování je zde omezené a na obou obvolaných mají plno. Děsí mě představa noci v Děčíne, větší města jsem měla v plánu na nocleh nevyhledávat. V Ústí nad Labem stíhám proběhnout centrum a v tom mi zazvoní mobil, že se uvolnil pokoj v Dolním Žlebu. Obavy odpadají, ve vlaku si dokoupím jízdenku, přejedu jednu stanici za hranici a ocitám se v Německu. Odtud převozem do Hřenska a pak pěšky podél Labe na ubytování. Už za šera ještě stíhám menší túru ke Klopotskému vodopádu a den končím v místní tak trochu svérázné hospůdce U Kosti. 

Aby byl itinerář kolem České republiky úplný, nejde vynechat hlavní město Prahu, kde trávím další den. I tu navštívím místa pro mě zatím neznámá, Stromovku, Veletržní palác a večer pozdravím své známé. Další den nabývám pocitu, že únava a množství zážitků již nemůže být větší a přemýšlím o návratu domů na jižní Moravu.

Hurá do Polska a ke Slovensku

Ráno mi však něco nalije krev do žil a přes Ostravu se vydám do Českého Těšína. Odtud pěšky do jeho polské části, obejdu nejdůležitější místa centra, místní Benátky a na náměstí si objednám polské pirohy na doporučení paní majitelky restaurace s kapustou a hřiby, koupím krówky a dřevěnou sojku jako suvenýr z cesty. Na místním trhu neodolám svazku kopru a jako kytici si ho nesu ke vlaku. Důvod, proč jsem to udělala, jsem vlastně předem neznala, ale na nádraží tak upoutal pozornost do té doby smutného pána za pultem v trafice, že kopr okamžitě našel svého majitele. A odpoledne tak rázem minimálně pro dva lidi bylo veselejší. 

Vlastně jsem tak nevědomky oplatila dobrý skutek, kdy jsem dva dny zpět dostala zase já jízdenku na přívoz přes Labe. Vlak z Těšína mě dovezl do Mostů u Jablunkova, tedy i poslední čtvrtou hranici, tentokrát slovenskou. Po cestě na ubytování jako snad jediná ten den vyjedu lanovkou na vrchol Grúň. Již nemám hotovost a kartu nepřijímají. Platím tedy eury, která čekala v peněžence jen na tuto příležitost. Po cestě kupuju kolečko tlačenky na večeři v místní prodejně a tu narazím na bobovou dráhu. Zde už karty přijímají, dostávám nevyžádanou slevu a hlavou mi proletí myšlenka, že už by seniorskou? Slečna se usměje a ujistí mě, že vypadám pořád dobře, a že se jedná o slevu pro ubytované. Touto jízdou tak doplním už tak vysokou hladinu adrenalinu na maximálně možnou.

Nezapomenutelné chvíle

Další šestý den ještě navštívím nedalekou pevnost Šance a nezbývá než se vrátit domů. Za těchto šest dní jsem dokázala objet Českou republiku po kolejích, poznala rozdíly mezi vlaky EC, IC, osobáky i rychlíky, nastudovala kompletní nabídku vlakového bufetu i jídelních vozů, poslepu najdu zásuvku i bezkontaktní nabíječku ve vlacích, projela jsem dvanácti kraji republiky, nechala se osvěžit Vltavou, Moravou, Labem i Olší, poznala nespočet nových míst a dotkla se hranic s Rakouskem, Německem, Polskem i Slovenskem. 

Na každém z těchto míst bych si dokázala představit strávit několik dalších dní. A ty dvě knihy, ty jsem dovezla nepřečtené zpět, na čtení mi nezbyl za celou dobu čas. Vždyť z okna vlaku je stále se na co dívat. Byly to nezapomenutelné chvíle.

Text: Alena Sojková