Kde kdysi vládlo uhlí, dnes kraluje příroda (2. část)

Přdevčírem jsme se dozvěděli, jak se po těžbě uhlí proměňovalo okolí dnešního jezera Most. Dnes nahlédneme na další rekultivovaná místa v Ústeckém kraji. A nabídneme i zajímavý výlet pro milovníky vlaků a zajímavých tratí. 

Těžba, a to nejen uhlí, zasáhla Ústecký kraj opravdu silně. Až na několik výjimek je však už minulostí, a tak zajímavých rekultivovaných míst najdeme v regionu nepočítaně. „Povrchová těžba hnědého uhlí spolu s návaznou infrastrukturou a průmyslem poškodila krajinu a negativně ovlivnila domov obyvatel v Podkrušnohoří na ploše přes 300 kilometrů čtverečních. Tak jak těžba postupovala, byly průběžně technicky rekultivovány výsypky a vytěžené prostory. Základem těchto rekultivací bylo urovnání terénu, v některých částech poté překrytí ornicí, následná výsadba lesa či obnova zemědělského půdního fondu. Vznikaly vodní plochy se stálou hladinou a opevněnými břehy, které je často třeba vodou trvale a za nemalé finance dotovat. Výsledkem je často unifikovaná a ekologicky labilní krajina, podobná té, jaká je všude kolem nás. Přežívá v ní obvykle jen několik běžných druhů. To se však v posledních letech mění, část území je určena pro energetické využití (instalují se tam například fotovoltaické elektrárny) a prostor dostává ve stále větším podílu rekultivace s využitím metod ekologické obnovy. Příkladem může být rekultivace třetiny lomu ČSA, kde na dvanácti kilometrech čtverečních byla vyhlášena národní přírodní památka,“ obsáhle hodnotí Pavel Pešout, ředitel sekce ochrany přírody Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která národní přírodní památku Lom ČSA spravuje. 

Systematické přírodovědné výzkumy u nás i v zahraničí podle něj v posledních desetiletích ukázaly, že rekultivace s využitím přírodních procesů je mnohem efektivnější: „Vzniká pestrá krajina, která je schopná se lépe adaptovat na změnu klimatu, zlepšuje místní mikroklima a má také velký rekreační potenciál. To se ukazuje například v Německu, kde mají s takovým přístupem dlouhodobou zkušenost. Navíc mají takto obnovené plochy mimořádné přírodní hodnoty. Jsou mnohdy posledním útočištěm pro celou řadu rostlin a živočichů, kteří z běžné zemědělské krajiny už téměř vymizeli. Pro ilustraci – třeba právě v lomu Československé armády žije čtyřicet procent celorepublikové populace lindušky úhorní a bělořita šedého, ptáků, kteří ke svému životu potřebují otevřenou krajinu, v tůních jsou žáby, čolci a vážky, daří se tu hmyzu. Samozřejmostí zůstává realizace sanačních a bezpečnostních opatření tam, kde je to nezbytné.“

A jaké největší výzvy Pavel Pešout z AOPK ČR vidí? „Konkrétně v Lomu ČSA je to otevření tohoto jedinečného území veřejnosti. Rádi bychom zde co nejdříve přivítali veřejnost na naučných a zážitkových stezkách, ptačích pozorovatelnách i vyhlídkových místech, která návštěvníkům přiblíží dramatický příběh přeměny zdejší krajiny. Od její exploatace, tedy zničení těžbou a zasažení místních obyvatel, až po současnou přeměnu v živé a dynamické přírodní území opět využívané místními obyvateli. Plné zpřístupnění veřejnosti očekáváme v roce 2028, tedy až o dvacet let dříve, než kdyby se území rekultivovalo dřívější technickou formou. Návštěvnická infrastruktura se bude budovat v závislosti na dostupných finančních zdrojích. Návštěvníkům by také mělo sloužit návštěvnické centrum – Dům přírody, který plánuje město Horní Jiřetín vybudovat na samé hranici lomu, symbolicky v centru bývalých Albrechtic, které patří mezi několik obcí zbořených kvůli těžbě uhlí. Lidé tak získají příležitost pozorovat dramatický proces proměny krajiny, který je v českém měřítku unikátní.“

Podobné chráněné území se aktuálně připravuje i v části velkolomu Vršany. Menší území vhodná pro využití metod ekologické obnovy byla vytipována i v dalších hnědouhelných velkolomech v Podkrušnohoří, v případě zbytkové jámy Libouš u Chomutova se uvažuje i o vodohospodářském využití s propojením s nádrží Nechranice.

A protože jsme se ve velkém věnovali jezeru Most, nemůžeme vynechat podobně významné jezero Milada v těsné blízkosti Ústí nad Labem. Vzniklo zatopením zbytkové jámy po hnědouhelném lomu Chabařovice. Stejně jako v případě jezera Most o něj zatím pečuje DIAMO, ale vláda vloni rozhodla o jeho bezúplatném převodu, a to obcím sdružených v Dobrovolném svazku obcí Jezero Milada.

Světově unikátní Ervěnický koridor

Slíbili jsme i tip pro milovníky vlaků a zajímavých tratí. Tady je. Pokud v Mostu nastoupíte do vlaku směr Chomutov, pojedete po Ervěnickém koridoru. Jedná se o asi pět kilometrů dlouhou a až 170 metrů vysokou výsypku, která v letech 1964–1985 vyrostla mezi lomy ČSA a Jan Šverma (který je nyní součástí lomu Vršany) a z technického hlediska se jedná o světovou raritu. Jméno dostala po městě Ervěnice, které se tu rozprostíralo až do 2. poloviny 20. století. Stejně jako starý Most ale ustoupilo těžbě.

Vzniklá výsypka řešila závažný problém, který také zapříčinila těžba, tedy složitou dopravu mezi Mostem a Chomutovem. Stačilo na výsypku položit koleje a vedle nich zbudovat silnici. Zároveň bylo potřeba poradit si s řekou Bílinou. Tok totiž ohrožoval lomy. Proto se těžaři rozhodli vtěsnat ji do potrubí – i to prochází Ervěnickým koridorem. 

Obrovskou výsypku začali tehdejší těžaři vrstvit na už vytěženém dnu lomu. Protože věděli, k čemu bude sloužit, vrstvili ji speciálním báňským způsobem, aby co nejvíce zamezili jejímu sesedání. Úplně mu zabránit ale nešlo. Prvotní předpoklady mluvily o rychlosti sesedání půl metru za rok a celkově se mělo temeno náspu snížit o pět a půl metru. Pro stavbu dopravních cest nic ideálního… Proto tu v určitém úseku také byly položeny hned čtyři koleje. Po dvou se mělo jezdit, třetí opravovat a po čtvrté se měl vozit materiál na opravu. V reálu šlo hlavně o dosypání štěrku pod pokleslé koleje. Zároveň tu zpočátku byla i značně omezená rychlost, a to místy až na dvacet kilometrů za hodinu. Poklesy samozřejmě dopadaly i na silnici, která se místy dost zvlnila.

Dnes je situace naprosto jiná. Poklesy už prakticky ustaly, a tak už žádná speciální opatření nejsou potřeba. Cestující si skoro ani nevšimne, po jak zajímavém úseku jede. Dávnou minulostí jsou i výrazná rychlostní omezení. „Rekonstrukce železniční trati na takzvaném Ervěnickém koridoru skončila v roce 2016. V současnosti se připravuje další rekonstrukce celého traťového úseku mezi Mostem a Kyjicemi, díky níž bude rychlost vlaků ještě zvýšena, ze současných 120 kilometrů za hodinu až na 160 kilometrů za hodinu,“ potvrzuje mluvčí Správy železnic David Kabele.

Blíží se i „osvobození“ řeky Bíliny z potrubí. Stavbu nového koryta Povodí Ohře plánuje zahájit v polovině tohoto roku a hotovo by mělo být do roku 2029. Oblast kolem koryta vodohospodáři pečlivě utěsní, aby voda neprosakovala tam, kam nemá. Pro řeku Bílinu vytvoří meandrovité koryto s několika tůněmi a okolo vysadí stromy a keře, aby bylo území blízké přírodě. Ale o tom, jaký finální tvar bude koryto mít, rozhodne řeka sama – vodohospodáři jí dodají iniciační formu. Změny koryta toku, tůní a meandrů už budou dílem přírody.

První část článku si přečtěte zde.