Kde kdysi vládlo uhlí, dnes kraluje příroda (1. část)

Ještě donedávna obraz krajiny v ústeckém regionu určovala těžba uhlí, zejména ta povrchová. Dnes se ale místo rachotu rypadel krajem šíří ptačí zpěv i výskot dětí, uhelnou šeď vystřídala zeleň trav, keřů a stromů. Pojďme se podívat na to, jak oblast kdysi rozvrtaná těžaři získává nový život.

Už když se otevírá (nebo spíš otevíral) nový uhelný důl nebo lom, musí existovat alespoň základní představy o tom, co s krajinou bude, až těžba skončí. I proto první rekultivační práce mají na starosti samotní těžaři. Třeba v případě lomu Most-Ležáky probíhaly už v 70. letech 20. století, tedy krátce po jeho otevření. Rekultivace pak pokračovaly souběžně s těžbou, která tu skončila v roce 1999. A proč zmiňujeme právě tento lom? Kolem něj je teď plno novinek. Místo hluboké jámy v zemi už před lety vzniklo obrovské jezero Most se zázemím pro návštěvníky a vyznavače vodních radovánek a sportů. Dosud se o něj prostřednictvím podniku DIAMO stará stát, ale už v dohledné době by mělo přejít do vlastnictví města Most.

Ráj pro ptáky

Uhlí se ukrývá pod vrstvou zeminy, kterou těžaři musí přesunout na jiné místo. Tak vznikají výsypky. Těch je kolem jámy hned několik. Jednou z nich je v případě někdejšího lomu Most-Ležáky Střimická výsypka. I tu zrekultivoval podnik DIAMO a díky grantům i veřejné sbírce ji od něj vloni koupila Česká společnost ornitologická (ČSO) – a vyhlásila tu ptačí park. „Mladé lesní porosty obsazují především budníčci větší a menší, červenky obecné nebo pěnice černohlavé. Křoviny mají v oblibě další druhy pěnic: hnědokřídlá, pokřovní i naše nejvzácnější pěnice vlašská. Na volnějších plochách můžeme zastihnout především bramborníčka hnědého, bramborníčka černohlavého, strnada lučního a skřivana polního. V mokřadech se vyskytují čejky chocholaté, husy velké nebo rákosníci velcí,“ vyjmenovává Pavel Vít, správce ptačího parku Střimická výsypka, který je s rozlohou 251 hektarů největším v republice.

Zatím je prostředí na výsypce poněkud jednotvárné, tvoří ho především poměrně chudá lesnická výsadba. To ale ornitologové chtějí změnit: „Výsypka sice prošla rekultivací, ale pouze s ohledem na zpevnění území a vytvoření produkčních lesních a zemědělských ploch, bez ohledu na přírodu a původní biotopy. Naším cílem je vytvoření rozmanité krajiny, plné zajímavých biotopů, jako jsou například světlé lesy, to ale může trvat mnoho let. Vytvořit pestré louky nebo mokřady a vodní tůně jde naštěstí trochu rychleji. Už jsme se pustili do vyřezávání nepůvodních a invazních rostlin, výsadby ovocných stromů a prosvětlování mokřadů. V budoucnu by nám měla s vytvářením zajímavé a hodnotné krajiny pomoci i plánovaná pastva velkých kopytníků, například primitivních plemen koní. Před sebou určitě máme běh na velmi dlouhou trať a těžko teď uvádět přesný časový horizont, ale velice dobře si uvědomujeme, že to může trvat i desítky let,“ plánuje odhodlaně Pavel Vít. I díky tomu by se druhová skladba ptáků měla na Střimické výsypce ještě více zpestřit. „Chtěli bychom tu vytvořit prostředí i pro řadu dalších ptačích druhů, které v současné krajině hledají vhodné místo jen velmi složitě, jako jsou například dudek chocholatý, hrdlička divoká nebo bělořit šedý.“

Nejlepší čas na návštěvu oblasti je podle ornitologa právě teď na jaře: „Probíhá hnízdní období, samečci zpěvem obhajují svá teritoria, lákají partnerky a z vyvýšených míst dávají okolí na odiv svůj často velice pestrý svatební šat. Proto se právě na jaře na řadě míst České republiky konají akce pro širokou veřejnost nazvané Vítání ptačího zpěvu. V této době jsou ptáci také velmi aktivní při krmení svých potomků, a proto je možné je dobře pozorovat. Ptáci se ale samozřejmě dají poznávat celý rok, protože každé roční období má určitě něco do sebe.“ A protože vám v ptačí oblasti kvůli zákazu vjezdu bude auto k ničemu, dorazte vlakem. Pro lepší pozorovatelský zážitek si nezapomeňte přibalit dalekohled a samozřejmostí je ohleduplné chování – zejména v době hnízdění ornitologové prosí návštěvníky, aby chodili jen po cestách, nehlučeli a čtyřnohé mazlíčky měli na vodítku.

Jedno z největších zimovišť vodních ptáků

Ptáci si oblíbili i samotné jezero Most. Dokonce tak, že platí za jedno z největších zimovišť vodních ptáků v Česku. Kdo sem zavítá v období mezi listopadem a únorem, uvidí na hladině i na břehu racky, lysky, kachny, volavky… Seznam by mohl být hodně dlouhý. Při každoročním monitoringu ornitologové na jezeře napočítají přes dvě desítky ptačích druhů zastoupených více než deseti tisíci jedinci. Slyšet jsou už z dálky a není divu, že je to rámus!

Přilétají sem prakticky z celé Evropy, nejčastěji však ze severských oblastí. Líbí se jim velikost vodní plochy i kvalitní nabídka potravy. Tu tvoří mimo jiné dobře zvolená rybí obsádka, která má vliv i na čistotu vody v jezeře. Stojí hlavně na dravých druzích ryb bez kaprů. Díky tomu je voda až neuvěřitelně průzračná.

Na jaře se ptáci zase rozletí do svých domovských mokřadů. Zcela bez ptáků ale jezero nezůstane, v létě na něm můžeme pozorovat například husy velké.

Oblíbené místo rekreantů

Voda do zbytkové jámy lomu Most-Ležáky začala přitékat v roce 2008. Požadované úrovně hladina dosáhla o šest let později, tedy v roce 2014, a od roku 2020 je přístupné veřejnosti. Následně tu vyrostlo široké zázemí pro rekreanty a oblibu si oblast získala okamžitě. A to nejen u obyvatelů Mostu a jeho okolí, ale i u dalších návštěvníků, kteří neváhají sem vážit i poněkud vzdálenější cestu. 

Při procházkách kolem Mosteckého jezera se návštěvníci seznámí i se zdejší historií. Ostatně, kdo by neznal příběh o historickém městě Most, které navzdory svým cenným památkám muselo těžbě ustoupit… Jen zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie byl uchráněn, a to díky asi kilometrovému přesunu. O tom, jak ojedinělý to byl počin, dostatečně svědčí to, že kostel si díky své hmotnosti dvanáct tisíc tun vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako nejtěžší předmět přepravovaný po kolejích. 

Jak dostat vodu do jezera

Pokud jezero obejdeme kolem dokola, v nohách budeme mít devět kilometrů. To už je skoro na celodenní výlet. Vodní plocha zabírá přes tři sta hektarů, což je o něco více než plocha Máchova jezera. V nejhlubším místě dosahuje 73 metrů, takže by se do něj pohodlně (i „na stojáka“) ukryla pražská petřínská rozhledna. Celkový objem jezera pak tvoří přes 70 milionů metrů krychlových vody. Kdyby se takovým množstvím vody naplnily železniční cisterny o objemu 90 metrů krychlových, vlak z nich sestavený by měl lokomotivu v Lisabonu a poslední vůz ve Vladivostoku…

Aby se vůbec mohlo začít napouštět, rekultivátoři budoucí dno utěsnili. Jenže – kde vzít vodu? Nejblíž je řeka Bílina, ta ale není dostatečně kvalitní. Řešení přinesl několikakilometrový přivaděč z řeky Ohře. Objevil se ale další problém: voda se z jezera ve velkém vypařuje. A protože přivádění vody z Ohře není zrovna nejlevnější, pracovníky státního podniku DIAMO napadlo využít vodu, kterou je třeba odčerpávat z nedalekého bývalého dolu Kohinoor. A tak v Mariánských Radčicích vybudovali unikátní biotechnologickou čistírnu, která důlní vodu od nežádoucích látek čistí díky soustavě nádrží s vodními rostlinami a provzdušňováním. Vlastně jde o velkou kořenovou čističku, kde se nežádoucí látky z vody usazují na dno, přičemž některé z nich slouží rostlinám jako výživa. 

Do provozu byla čistírna uvedena v roce 2020. A jak si zatím vede? „Náš biotechnologický systém čištění důlních vod, jak čistírnu odborně nazýváme, se již za dobu ročního zkušebního a následně čtyř let trvalého provozu dostatečně osvědčil. Do jezera Most bylo průměrně v letních měsících minulého roku napuštěno týdně okolo třiceti tisíc metrů krychlových vyčištěné důlní vody, což pohodlně stačilo k udržování hladiny jezera v rozmezí doporučeného kolísání. Kvalita dopouštěné vody je dle dosavadních výsledků monitoringu dlouhodobě stabilní a plně vyhovující pro dotaci jezera, které je již zavedeným a oblíbeným přírodním koupalištěm,“ oznamuje Hana Volfová, mluvčí státního podniku DIAMO. Určitě to ale neznamená, že by se mohl zrušit přivaděč z Ohře. Záložní zdroj vody bude potřeba vždycky. 

Pokračování příště