Je skvělé potkat mašinu, kterou jste opravovali

Oči mu jiskří nadšením, když mě provádí útrobami depa v pražských Vršovicích. Poprvé se sem dostal asi před rokem v rámci školní praxe. Práce mechanika kolejových vozidel ho zaujala natolik, že se rozhodl v depu zůstat jako brigádník. O svém budoucím profesním uplatnění sedmnáctiletý stipendista programu ČéDés František Semrád nepochybuje.

Bydlí v Českém Brodě a na směnu doráží většinou kolem šesté hodiny ranní. „Brzké vstávání a dojíždění mi nevadí. Jsem typ člověka, který se probudí a hned dokáže fungovat,“ vyzdvihuje František Semrád svou důležitou vlastnost. Hned po příchodu se v šatně převleče do pracovního oblečení a odchází na pracoviště, kde se dozví, jaká práce ho ten den čeká. 

Jeho „královstvím“ je rozlehlá hala se dvěma kolejemi. Na jedné z nich stojí vagon, na druhé lokomotiva Vectron. „Této lokomotivě aktuálně měníme ventilátory, takže jsme jí museli odmontovat část střechy,“ ukazuje. Dílna je součástí provozu, který provádí jak pravidelné revize, tak opravy – od drobných po těžké a náročné, včetně těch neplánovaných vyžádaných poruchou nebo nehodou. 

Většinou se nejedná o práci pro jednoho, a tak František oceňuje, že se v depu naučil pracovat v kolektivu: „Třeba na vyvazování podvozku pracujeme tak ve třech nebo spíš ve čtyřech lidech. Někdo pracuje pod mašinou, druhý je uvnitř lokomotivy, další venku a musíme se umět sladit. Zároveň každý má svůj díl zodpovědnosti, každý dohlíží na to, aby vše proběhlo v pořádku.“

Když školní praxe nadchne

František je aktuálně ve třetím, závěrečném ročníku Středního odborného učiliště zemědělského ve Chvaleticích, kde se učí na opraváře zemědělských strojů a zařízení. „Chtěl jsem školu, kde se dělá rukama, protože manuální práce mě baví. Také mám nadšení pro stroje a techniku,“ prozrazuje František svou motivaci. V minulém ročníku si musel vybrat, kam zamíří na povinnou měsíční praxi. Rozhodl se pro vršovické depo.

A jak se ze zemědělského učiliště dostal k vlakům? „Železnici miluji odmalička. Stejně jako zemědělství ji máme v rodině. Na dráze dělá můj táta, dělal tu i praděda, po kterém zbyly uniformy, čepice, na půdě jsem po něm našel i starou lampičku – a už jako malé dítě mě to fascinovalo.“ A protože jsou stroje v jistých ohledech podobné, v depu uplatní dovednosti ze školy – a naopak, poznatky z depa se mu pak hodí ve škole.

ČéDés – stipendijní program pro studenty škol s technickým či dopravním zaměřením.

„Stipendijní program ČéDés je určen pro milovníky železnice a nadšence do vlaků, kteří se nebojí manuální práce, občas trochu nepohodlí a nebojí se při práci umazat. A přesně takový je František. Pamatuji si ho na pohovoru, jak mu zářily oči, když mi vykládal o tom, jak se ve svém volném čase a zadarmo věnuje údržbě úzkorozchodných kolejových vozidel na Kolínské řepařské drážce. Mě osobně setkání s mladými lidmi, kteří mají v sobě takový zápal a nadšení pro železnici, nesmírně těší a potvrzuje mi to, že jako tým ve spolupráci se školami jdeme správným směrem.“
Věra Nadějová, gestorka programu

 

Cestu do ČD otevřel program ČéDés

Ještě před praxí se František ze sociálních sítí dozvěděl o programu ČéDés. „Hned mě to zaujalo a řekl jsem si, že bych to chtěl vyzkoušet. Byl jsem pozván na pohovor – a vyšlo to,“ neskrývá spokojenost. Stal se tak příjemcem stipendia pro studenty škol s technickým či dopravním zaměřením. Součástí programu je i odborná praxe v provozech Českých drah.

Kromě odborného vzdělání František na stipendijním programu oceňuje ještě jednu věc: „Učí mě to hospodařit s penězi, abych s nimi neplýtval, ale využil je na to, co potřebuji ke studiu.“

Nadějný kolega

Praxe v depu Františka utvrdila, že si vybral správně, a tak zůstal jako brigádník. „František je pilný, snaživý, ví, co chce v životě dělat. Hodně učedníků se učí jen proto, že musí, ale na Františkovi je vidět, že opravdu chce pracovat na dráze,“ nešetří chválou mistr kolejových vozidel Jiří Fajstavr, který má Františka v depu na starosti. 

Kladně hodnotí i samotný program ČéDés: „Je výborné, že se učňové připravují přímo pro svůj podnik, protože takto vznikají specializovaní pracovníci. Technologie se pořád vyvíjí, přichází k nám stále novější a technologicky vyspělejší lokomotivy, které vyžadují sofistikovaný přístup a větší odbornost. Pokud se toto mladí naučí už při studiu, ušetří nám to v budoucnu spoustu práce,“ věří Jiří Fajstavr. 

Výučními zkouškami František neskončí

Po ukončení učiliště chce František pokračovat na Akademii řemesel Praha a rád by si pak udělal i maturitu. Po ní se těší, že rozšíří řady zaměstnanců Českých drah.A co mu (alespoň brigádní) práce v ČD dává? „Přál bych vám zažít ten pocit, když kolem vás projede vlak tažený lokomotivou, kterou poznáte, protože jste se na její opravě podíleli. Vždyť ta mašina jede i díky vám,“ uzavírá zasněně.