České dráhy pomáhají: S vozíky do Alp

Když se na pražském hlavním nádraží v hluboké noci schází na dvě desítky dobrodruhů z Jedličkova ústavu a škol, začíná jeden z těch výletů, co mění životy. Nejen dětem, ale i těm, kteří jim tuto cestu umožní.

Je hluboká noc, přesto dětem září očička euforií. Někteří nedočkavci jsou na nádraží s hodinovým předstihem. Jednadvacetičlenná skupina Jedle vyráží na opravdovou cestu. Lůžkový vlak NJ 457 z Prahy do Grazu, EC 151 Emona do Ljublani a INT 210 Sava nás doveze na severozápad Slovinska, do Lesce-Bled. Již cesta samotná je pro děti obrovským zážitkem a zabrat se jim moc nedaří. 

S drobnými komplikacemi dorazíme do Grazu. Tam na nás čeká celý regiment ochotných zřízenců ÖBB. Než se nadějeme, „odnáší“ nám do navazujícího vlaku nejen batohy, ale i některé děti. Rychle vysíláme naši spojku, který „dětskou“ skupinu doprovodí. ÖBB naši skupinu ve vlaku do Lublaně rozdělí, neboť odmítají naložit vozíčkáře do běžného kupé. Běháme jim sice s taškami řízků, šnečků a plastovými bažanty (bezbariérové WC nefunguje) tam a zpět mezi vagóny, ale všichni jsou maximálně spokojeni. 

Odpoledne dorazíme do Lesce-Bled, kde nás domluvený mikrobus převeze do tři kilometry vzdáleného ubytování. Selo pri Bledu na samotném úpatí triglavského národní parku se stává naší základnou, odkud v následujících dnech vyrazíme za perlami Slovinska. 

Směr: Postojna jama

Celodenní výlet začíná na vlakovém nádraží Lesce-Bled. Dvakrát hodinka jízdy nízkopodlažním slovinským „elefantem“, jeden přestup v Lublani. Nechybí dobíhání vlaku, „sprint“ z jednoho nádraží na druhé, nefungující plošina, změny nástupiště na poslední chvíli, jízda zeleným údolím, ale i spousta ochotných lidí, kteří dokáží během pár minut zařídit spoustu věcí. 

Překážky nás nezastaví a v pravé poledne konečně vstupujeme do královny podzemního světa, do Postojenské jeskyně. Nezapomenutelná jízda podzemním vláčkem nás zaveze do nitra jeskyně, do majestátních krasových síní. Procházíme mezi nádhernými stalagmity, „tity“ a „gnáty“, seznámíme se s macarátem jeskynním a navštěvujeme jedinou jeskynní poštu na světě. 

Párky na vrcholu hory

Sobota už je o poznání odpočinkovější, byť o zážitky není samozřejmě nouze. Tři dodávky nás vezou ihned po snídani podél jednoho ramene řeky Savy k Bohinjskemu jezeru až do vesničky Ukanc. Nasedáme do kabinové lanovky a po deseti minutách jízdy a neuvěřitelných 956 metrech převýšení stojíme na vrcholu Rjave skaly. Výhled je naprosto fantastický. Tmavě modrá barva Bohinjskeho jezera, nad kterým se tyčí nejvyšší hora Julských Alp, Triglav (2864 m n.m.) 

Kocháme se úžasnými panoramaty, na ešusu vaříme párky a ovocný čajík a než sjedeme lanovkou zpět do Ukance a zajdeme si na pořádnou slovinskou večeři, zastavíme se v příjemném místním bazénu. Vymáchaní a nasycení se vracíme zpět do Sela pri Bledu a pomalu sbíráme síly na zpáteční cestu přes Alpy do Prahy. 

Šťastné děti doma 

V neděli balíme a po vynikající snídani nás čeká rychlý přesun na nádraží do Lesce-Bled. Batohy nachystané na peronu, skupinka netrpělivě vyhlíží vlak. V 8:17 přijíždí souprava INT 214. Bezbariérová sice není, plošina chybí, přesto celý tým dokáže naložit během pár minut pět vozíčkářů a pětadvacet zavazadel do vlaku a téměř na minutu přesně odjíždíme. 

Vystupujeme ve Villachu, důležitém dopravním uzlu Rakouska. IC 736 Suedbahn Express odjíždí až za tři hodiny, proto necháváme zavazadla v místní úschovně a vyrážíme do historického centra Villachu na dopolední dortíček. 

Po poledni už pokračujeme z Villachu do Vídně. Drobná komplikace s chybějícím vagónem (a tedy i absencí rezervace) nebo rozdílné informace ze strany zaměstnanců o odjezdu vlaku nás nerozhodí. 

Téměř čtyřhodinová cesta přes Klagenfurt a Graz končí ve Vídni Hbf, kde nám o chvíli později zastavuje Railjet Vindobona. České dráhy mají perfektně vše připraveno, včetně mobilní plošiny, rezervovaných míst i funkčního bezbariérové WC. Závěrečná část uteče jako voda a my ve 21:15 předáváme unavené, ale nadšené děti jejich rodičům.

Text: Martin Bitman